rampa.wgz.cz

a ted zase v Anglii

Občasník z Austrálie

23.12.2006

Sobota - den před Štědrým dnem

Tak je to tu, zitra to prijde, zitra bude ten ten, na ktery se tesi vetsina deti z kontinentalni Evropy (z neznameho duvodu Amiky i Australany tenhle den nezajima, ti slavi 25.), zitra budeme zase po roce lovit z krku uvizle kosti, nadavat na povinny pust, kvuli kteremu budeme cely den hladovi a nevrli, zitra prijde ta chvile, kdy se vsichni vrhneme pod stromecek a za neustaleho proseni prarodicu, abychom dali pozor na balici papir, ze se prece da pouzit i pristi rok trhame vsechno okolo sebe a dereme se k vanocnim darkum, ktere na nas cekaji uvnitr papiroveho obalu. Zitra je totiz Stedry den!!!

Jak vypadal muj Stedry den se dozvite za priblizne 6 hodin, nyni bych rad popsal sobotu 23., ktera v zasade byla pro mne Stedrym dnem. Byl jsem u Eriky na predvanocni party. Predtim jsem byl pouze nakoupit v nakupnim centru, ktere bylo plne lidi nakupujici na posledni chvili jeste vsemozne darky i ozdoby. Predpokladam, ze v Cechach to je to same.

Jen, co jsem vstoupil k Erice do bytu, na me dychla ta krasna vanocni atmosfera. Ozdobeny stromek, ovesene steny ruznymi retezy, v kuchyni nadavajici a nestihajici Erika prebihajici mezi salatem a rajcaty, proste a jednoduse, hned jsem se citil mnohem vanocneji. Jako spravny gentleman jsem tak dlouho otravoval Eriku s vetou: "Nechces s necim pomoct?" az me zaukolovala asi na hodinu. Ale mne to nevadilo. Utrel jsem nadobi, nakrajel tri druhy salamu, rajcata, chleba, mezitim vypil asi dva litry vody (bylo hrozne dusno).

Pak zacali chodit i dalsi pozvani a ja zdesene pozoroval ritual predavani darku, o jehoz konani me bohuzel nikdo neinformoval, takze jsem prisel pouze s chipsy, nejakym masem na grilovani a darkem v podobe tabulky cokolady, aby se nereklo. Tam se bohuzel odehravalo predavani darku v uplne jine cenove relaci.

Krome me, Eriky s Michalem a dalsich 4 Cechoslovaku se party zucastnil i jeden Madar, co uz tu zije nekolik let a ma i australske obcanstvi, a take jedna Novozelandanka, co pred rokem pracovala s Erikou.

Vecer se odehraval v klidne atmosfere, prokecali jsme vsechna mozna i nemozna temata, snedli jidla jak pro celou vojenskou osadku a poslouchali pres net Radio Blanik, kde pres Vanoce hrajou jen a jen vanocni pisnicky. Bylo to prijemne.

Byl to nadherny vecer a chtel bych takto jeste jednou podekovat Erice za puldenni zprostredkovani Vanoc se vsim vsudy (dokonce pekla i cukrovi a malou kolekci jsem dostal i domu). Dekuju moc

P.S.: PREJU VSEM KLIDNE A POHODOVE PROZITI VANOC Laughing

Nápověda k soutěži:

Autor židle je Holanďan a jeho výtvor pojmenoval podle jednoho velkého jihoevropského města

Žádné komentáře