rampa.wgz.cz

a ted zase v Anglii

Občasník z Austrálie

26.1.2007

Australia Day

Tak se zase po delsi dobe hlasim ze sveho blogu. Slibil jsem sice jeste doplnit reportaz ze Silvestra, ale vzhledem k me ponekud spatne pameti a hlavne neustavajicimu bombardovani meho mozku novymi a novymi zazitky, ktere zel bohu byly stale stejne a zahrnovaly predevsim vstavani, snidani, hrani na pocitaci, koukani na filmy a chozeni do prace, jsem udalosti z toho dne uz zapomnel...

 Psani o obycejnem dennim koloritu nema podle me cenu, takze jsem se rozhodl pockat na nejaky vyjimecny okamzik ci den a ten zde v blogu popsat. Takovato udalost prisla prave minuly patek, 26. ledna 2007. Tento den ma pro Australany priblizne stejny vyznam jako 28. rijen v nasi rodne vlasti, s tim rozdilem, ze zde se slavnosti neomezuji na pouhe kladeni vencu na hroby byvalych statniku a pichani zeleznych metalu na prsa vyslouzilych bojovniku z druhe svetove valky. Mistni lide si tento den kazdopadne uzivaji a ja se ho rozhodl si uzit taky.

 Proto jsem vstal uz v 6.30, no malem jsem nevstal, a o hodinu pozdeji jiz opoustel vlakem stanici Rockdale. Moje prvni cesta ten den mirila k Opere, kde se mel konat kazdorocni zavod surfaru v prepadlovani zalivu smerem pod Harbour Bridge k pouti. A predstavte si, opravdu se konal!!! Doprovodne fotky naleznete zanedlouho na picasa.web. Zavod byl rozdelen do tri skupin, kazda sestavala z.....hodne velkeho poctu surfaru, nedokazi se odvazit tipovat nejake cislo. Na jedne fotce uvidite taky velkoplosnou obrazovku pred Operou, ta slouzila k pravidelnemu vysilani Australian Open v tenise.

 Po odstartovani vsech zavodniku jsem se presunul k celu Opery, kde jsem se snazil udelat dalsi fotky zbesile padlujicich surfaru, bohuzel ani muj monstrozni 16 nasobny zoom nestacil k dostatecne detailizaci mladych kluku a slecen na surfech. Vsechny fotky vypadaly jako Jara Cimrman pod Brandenburskou branou (kdo nevi, koukne se na prednasku ze hry Akt :-))) Protoze jsem nemel poneti o celkovem dennim programu vsech oslav, sel jsem za davem. Ten se cely den nachazel predevsim u lodni stanice Circular Quai. Vetsina davu mirila zpet k Opere, tak jsem si rekl, ze se tam nejspise neco bude dit, tak jsem se zase otocil a sel zpet. K memu velkemu prekvapeni se dav z niceho nic rozpustil a ja zase zbyl sam u Opery, kde se krome me nachazely jen dva sebe navzajem fotici korejske pary. Proto jsem se zase na podpatku otocil a sel do davu, ktery ale opravdu miril stale stejnym smerem - k Opere. Nechapu, kam se vsichni najednou podeli.

 Z druhe strany vlakove stanice Circular Quai, ktera tesne sousedi se stejnojmennou stanici lodni se prave jel zavod vozickaru. Chvili jsem pobyl tam, snaze se udelat par fotek zavodniku, marne... Vzhledem k blizicimu se casu 11.00, kdy jsem se mel dostavit na trial do jedne restaurace, jsem se rozhodl zustat v blizkosti tohoto podniku a stravit zbytek volneho casu sezenim na lavicce a fotografickym dokumentovanim slavnosti. Jak muzete videt na fotkach, Australani si tohoto svatku opravdu vazi a plni zakladni podstatu tohoto dne, ktery je taky oznacovan jako Den vlajek (viz fotodokumentace).

 Jedenacta hodina se blizila a ja se proto presunul k mistu meho trialu, ktery mel trvat tri hodiny (ehm, trval ve skutecnosti hodin sest). K memu neblahemu zjisteni byla cela putyka narvana hosty, mnoho z nich muselo cekat p[red restauraci, nez se vubec uvolni nejaky stul, a tak to bylo po celou dobu me pracovni doby. Vzhledem k tomu, ze to byla nemecka restraurace ctici zakladni bavorske modni trendy, jsem vyfasoval fesne Lederhosen (dikybohu jim jiz nezbyly zadne kratke minisortky a dostal jsem trochu slusne trictvrtaky) a volnou kosili ne nepodobnou moravskym krojum. Nakonec jsem za ji byl jeste vdecny, protoze byla aspon vzdusna a volna. Totez se bohuzel nedalo rict o kalhotach, ktere sice nevypadaly tak hrozne, ale diky svemu tesnemu strihu a materialu, ktery nejspis jeste pred mesicem patril nejake nebozce krave, se nedaly skoro ohnout a jakekoliv chozeni po schodech se stalo zalezitosti vyzadujici letitou zkousenost (tak proto chteji experienced waiters!!!) Dostal jsem za ukol sklizet v jednom useku ze stolu prazdne sklenice a nadobi po hostech. Ukazalo se to jako prace v ten den asi nejlepsi a nejjednodussi. Jo, mimochodem, podle lidi z te restaurece je Australia Day po Novem roce pro cisnika nejhorsi den v roce. Po sesti hodinach neustaleho litani s taliri a pullitry i tuplaky jsem konecne uslysel tolik kyzenou vetu: "Konec, muzete se jit prevlect".

 Oblekl jsem se zpet do civilniho obleceni, slozil svuj kostym do kominku, abych si ho priste mohl zase vzit (rekli mi, ze me berou, ale zatim se neozvali, tak tam jeste tento tyden skocim se zeptat, co a jak), navlekl si australskou vlajku, kterou jsem si predtim koupil, abych vypadal trochu patricne a opustil restauraci. Mel jsem v planu ten den jeste se zajit podivat na vystavu starych aut v centru, ale koncila v pet hodin, takze nic :-(( Aspon jsem se tam seznamil s jednou Slovenkou, tak jsme se rozhodli pokracovat v obihani slavosti spolecne. Chvilku jsme kecali u vody, kde jsme se sesli s jednou jeji kamaradkou a pak pomalym krokem vyrazili k Darling Harbouru, kde mely oslavy finisovat velkym ohnostrojem v devet hodin vecer. Uz v sedm, kdy jsme tam dorazili, bylo misto doslova naslapano lidmi (odhaduje se pritomnost az 150 tisic divaku). Nasli jsme jedno docela dobre misto, tam se usadili a cekali na nejakou akci. Za nami se to stosovalo dalsimi davy a pul hodiny pred zacatkem slavnosti by doprostred davu nepronikla ani mys.

 Finalni cast dne zacala nejakymi proslovy politiku, pak se na obrazovkach ukzali ruzni imigranti vychvalujici Australii jako raj na Zemi a v 9.10 jsme se konecne dockali slibeneho ohnostroje. Dle meho nazoru byl lepsi nez ten novorocni, hlavne z duvodu tesne blizkosti a i takove vetsi akcnosti. Fotky ohnostroje tez budou na webu. Pak oslavy skoncily, nam trvalo asi 20 minut se vubec z toho mista dostat, chvili jsme se jeste vsichni tri prochazeli a kecali a pak jsme se u vlakoveho nadrazi v centur rozloucili. Ja dale pokracoval mhd, oni to meli domu co by kamenem dohodil, takze sli dal pesky. No, a tim skoncil muj prvni Australia Day. Co me na nem prekvapilo nejvic bylo, ze ho mistni obyvatelsvo opravdu cti a slavi, ne jako u nas. Cely den bylo centrum Sydney narvano lidmi oblecenymi do vlajek, kratasu, tricek i ksiltovek a klobouku s motivy australske vlajky. To se u vidi snad jen pri finale OH v lednim hokeji...

Žádné komentáře