rampa.wgz.cz

a ted zase v Anglii

Občasník z Austrálie

Den první – pátek 6.4.2007 – „Big Friday“

Přívlastek „velký“ je pro tento den naprosto výstižný. Pro nás totiž tento den znamená první den naší cesty napříč jižní Austrálií. Přesně řečeno výletu ze Sydney do Adelaide.

Na startovní čáru v půjčovně aut Europcar jsme se dostali mírně po 8am. A to po pro někoho více, pro někoho méně příjemné přírodní spršce. To ráno se totiž opět projevilo správné australské aprílové počasí.

 

Důležité je určitě na úvod zmínit jména členů posádky. Takže: Honza, Marek, Aleš a Šárka. Tak a teď už vyrážíme. Ovšem nejdříve musíme opustit podzemní garáže. Vzhledem k tomu že jsme vyfasovali NISAN PULSAR s automatickou převodovkou, je pro řidiče Honzu nutné se s ním nejdříve seznámit. Takže následuje pár koleček v prostořách garáží, nemůže chyběž ani zamávání pánovi z obsluhy, který na nás kouká mírně konsternovaně a pak hurá do provozu.

 

První zastávka se koná u kamaráda Adama, který nám půjčuje mapu. Ještě nesmí chybět věta: „Tak si to užijte a hlavně mi privezte zpět tu mojí GPSku“. Jako bychom my už byli nedůležití, že? Tak nasedáme do auta, ale jaksi se vyskytl menší zádrhel. Máme tu dva pasažéry, kteří se derou na sedačku spolujezdce, jeden však evidentně omylem. A kdopak asi? No samozřejmě Honza jako správný český řidič hledal volant na levé straně. A sakra on tam není. „No nevadí to se časem podá“ J

 

Druhá zastávkaještě u Marka doma v Rockdale, abychom zprovoznili GPS navigaci. Tady probíhá instalace do PDAčka a menší občerstvení. Poté se definitivně vydáváme na cestu směrem ven za Sydney. V autě zjišťujeme, že se nám podařilo GPSku úspěšně zprovoznit, takže se snad nikde neztratíme.

 

První číl prohlídky je Jervis Bay.

 

Ale pozor, pozor, kromě šílené zácpy, kiterá nás provází téměř 70 km, je tu další vzrůšo. V dálce se krčí mužíčci ve žlutých reflexních vestách. A co myslíte, samozřejmě, že cedule stop se objevila před naším autem, tak pomalu zastavujeme. A teď příjde to nejvtipněujší. Australský policista se ptá řidiče: „Pane řidiči, požil jste dnes nějaký alkohol?“

Honza odpovídá: „Ano“

Policista: „Opravdu jste požil alkohol?“

V tu chvíli Honza pochopil, že jeho odpověď byla naprosto „mimo mísu“. Než se ale rozhoupal k odpovědi, už ho policista žádá, aby napočítal do pěti. To Honza opět jaksi neporozuměl a už chce policistovi foukat do speciálního přístroje, který mu policista namířil prosti ústům. To už vyvedlo policisto trochu z mířy a zopakoval požadavek. To už Honzovi došlo, že foukání do balónku, jak by tomu bylo v Čechách, se konat nebude. Tak ze sebe vypravil: „One, two, three, four, five“, přístroj to sešrotoval a naštěstí Honzu shledal způsobilým jízdyJ

 

…No a je tu náš první cíl – Jervis Bay. Konečně máme možnost vidět něco jeného, než zatuchlou Bondi Beach v Sydney. Pláže v Jervis Bay jsou naprostá nádhera. Takhle bílý a jemný písek se jentak nevidí. Než jsme si však mohli vycachtat ve vodě, podotýkám průzračně modré, máme jedinečnou možnost nakrmit volně poletující papoušky. Jako návnada stačí obyčejný ohryzek z přávě snědeného Šárčiného jablka. To se pak papoušci sletí jako supi a přistávají nejen na ruce, ale i na hlavě nás jako výbitelů. Občas se však i papoušek utne a to už Honza kvílí: „Sakra to byl můj prst!“ To se právě papoušek netrefil do ohryzku. Po asi hodinovém cachtání a povinném focení pokračujeme dále…

 

Honza se snaží zapnout GPS, resp, spusti ho přes Markovo PDA, ale nějak se to nedaří, a tak zkouší jedno tlačítko za druhým. To už Marek jako stávající řidič nemůže vydržet a vytrhává Honzovi PDA z ruky. Po chvíli vykřikne: „Sakra tady nejsou žádná data z GPS, vlastně tady nejsou vůbec žádná data.“ Ano chápete správně právě jsme přišli od GPS navigaci, protože Honzovi se podařilo zformátovat PDAčko. Po tomto činu Honza jen prohlašuje:“Asi bych si měl na svoje ruce pořídit zbrojní pas!“ No tak teď je to s tím naším neztracením se trošku na vážkách, ale mi jsme šikovní a poradíme si.

 

Po prozkoumání mapy vyrážíme směr na místo našeho dnešního odpočinku – směr Bega. Je to ještě pěkná štreka, takže ceduli Bega míjíme až ve 8:30 pm. Provádíme průzkum městečka s cílem najít levné obytování. V místním Top klubu nám dávají tip na „Bega Caravan park“. Tady jsme vyfasovali budku, vypadající jako karavan bez kol. Do vybavení patří i malý přímotop – ovšem po Šárčiném zákroku v současné době již nefungujícíJ Po rychlém vybalení míříme zpět do místního klubu na něco teplého k snědku a taky na pivko. Teplé k snědku zde už ale nepodávali, tak jsme přeskočili rovnou na pivko. Ovšem na lačno to není fakt dobrý nápad, tak jsou dva dobrovolníci Marek a Honza vysláni koupit pizzu. Po zdlábnutí pizzy na kapotě autasi ještě vychutnáváme jedno pivko v klubu. Do rytmu nám tu pěkně vyhrává živá místní "Two boys band". Odhadovala bych styl country, ale ono to bylo v podstatě jedno, protože štamgasti a jejich svůdné, pěkně tučné slečny se vlnili jak na klasické vesnické diskotéce. No a už dost ponocování. Jde se na kutě, protože ráno musíme vstávat brzo a být čilí na vysokohorský výstup.

Autor: Šárka

Žádné komentáře