rampa.wgz.cz

a ted zase v Anglii

Občasník z Austrálie

Výprava do Blue Mountains

 

Sobota 5.15 hodin. Co se to děje? Zvoní budík. Kurňa, vypněte ho někdo! Jo aha, to je můj budík. Proč zvoní, když je tma? A navíc v sobotu! No jo vlastně, vždyť mám jet do těch Blue Mountains. "Uuuuaaaeeh!!!" No jo, Ivoši, už ten budík vypínám...


Jak vidíte, začátek dne zrovna nepatřil k těm elegantním. Avšak potom, co jsem otevřel oči, pochopil, kde jsem, co jsem zač, v jakém století se právě nacházím a co to je za příšerný zvuk, jsem pištící mobil zamáčkl a odsunul se zpod vyhřáté peřiny. Následovala každodenní rutina jako snídaně, čaj či čištění zubů a krátce po čtvrt na sedm ráno jsem opustil náš byt.


Vlak byl časově přesný. Bohužel já ne. Naštěstí díky mým běžeckým zkušenostem a každodenními maratony vytrénovaným nohám jsem vlak stihnul a dýchavičně se usadil na sedačku. O pár minut později si už ke mně sedali mí pro ten den jediní spoluturisté Honza a Šárka. S blaženým úsměvem na tváři a s očima značícíma nepochopení se mě otázali, proč že jsem tak zpocený, když je venku ještě příjemně chladno a ve vlaku šumí klimatizace. Měli štěstí, že jsem stále ještě sbíral síly po běhu hodněm Michaela Johnsona a sedačka místo na jejich hlavách zůstala pevně uchycena k podlaze dopravního prostředku.


Okolo sedmé hodiny ranní se ocitáme na hlavním nádraží. Hledáme nástupiště 11. Procházíme turniketem. Ne, počkej, tady to nebude, musíme do podzemí. Otáčíme se těsně před turnikety., bohužel aktivní Honza již stačil projít a cvaknout lístek. Vrací se zpět. Pardon, 11 je opravdu tady. Já a Šárka procházíme turnikety bez problémů, ale již jednou odbavený Honza se elektronickému systému nelíbí a odmítá ho vpustit. Používá proto vchod pro těhotné ženy, invalidy a turisty s nadměrně velikými kufry. Sedáme do vlaku, který se vzápětí dává do pohybu a míří směrem Blue Mountains.


9.15 hodin. Přijíždíme do malebné australské vesničky Katoomba. Katoomba je turistické centrum Blue Mountains, nedaleko ní totiž rostou ze skály Tři sestry, symbol tohoto pohoří. Snažíme se sehnat někde mapu, bez ní turističit moc nepůjde. Hele, turistické centrum, tam něco bude. Dobrý den, chtěli bychom poradit, kam se máme vydat. Žádný problém, na první otázku vám odpovím zadarmo, pak dolar za tři další otázky. Mňo, snad bude stačit jedna otázka, platit za rady se nám nechce. Naštěstí česká chytrost zvítězila, naše otázka měla asi sedm vedlejších vět a zahrnovala v sobě žádost o sdělení snad i data výstavby mezinárodního letiště pod Třemi sestrami. Jako bonus jsme vyfasovali mapku, kde sice přes půlku trůnil obrázek výletního autobusu, ale základní turistické trasy na ní vidět bylo.


Ještě kratičká zastávka v místní pekárně, kde jsem neodolal vůni sýrového rohlíku a už po svých jdeme k první naší zastávce, stanici lanovek a jiných turistických prostředků. No, zastávka, spíš to působilo jako obrovské turistická stavba, zahrnující v sobě velké parkoviště pro asi dvacet autobusů, hypermarket se suvenýry, konečnou stanici dvou lanových lanovek a jedné lanovky kolejnicové. Dáváme si malé občerstvení sušenkami a vodou. Při jídle s úsměvem na rtech sledujeme představení skupiny japonských turistů, kteří objevili tři kovové sochy nahých aboriždinců a s ostychem se s nimi nechávají fotit. Jeden dokonce sáhnul ženské zástupkyni v sousoší na prsa. Áááááá, Sodoma Gomora !!!!! Námi plánovaná výletní trasa počítá s jízdou kolejnicovou lanovkou. Jedna zajímavost, prý je to nejstrmější lanovka na světě. Docela bych tomu i věřil, pěekný zážitek. Sjíždíme dolů do údolí a vyrážíme spodem k Třem sestrám. Tu a tam uděláme fotku, nic zvláštního. Jsme pod Sestrami. Pokud chceme nahoru, jako že chceme, tak musíme vystoupat po Giant Staircase. Pche, takovéhle názvy známe, prý giant a nakonec to bude pár schodů s jedním větším. Na spodním konci míjíme funící starší ženu. To je hrozný, ty starší generace nic nevydrží, navíc ještě jde seshora dolu. Po 15 minutách prudkého stoupání nám mrzne výraz na tváři a úbytky sil svádíme na ostatní turisty, kterým se musíme vyhýbat a obírá nás to o drahocennou energii. Jsme skoro nahoře, už jen pár schodů....a objevuji ceduli „Halfway“...Cože? Ne!!! Nevadí, nejsme z cukru. Po dalších 15 minutách stoupání nechtě přiznávám, že giant sice není giant, ale daleko to do toho nemá. Jsme nahoře, hurá!!!! Uskutečňujeme povinné focení „Já a Sestra“ , „Sestra a já“, „Můj prst zakrývající Tři sestry“, „Šárka padající z vyhlídky na Tři sestry“ a podobné.


Většina turistů odchází po hlavní trase doleva, já však velím jinak a opět zaplouváme do australské buše. Ještě nám chybí Katoomba Falls a Gordon Falls, vrchol naší cesty. Následující dvě hodiny chození se omezují na cesty buší a sezení na vyhlídkách, které po nějakém čase už omrzují, jelikož nabízejí prakticky to samé, pouze s mírnou úpravou pozorovacího úhlu. Začíná pršet. Nevadí, vytahujeme šusťákové bundy. Přestává pršet a začíná být teplo. Sundaváme bundy a otíráme pot z čela. Začíná pršet. Znovu oblékáme bundy. Přestává pršet. A tak dále až do odjezdu z Blue Mountains.


Katoomba Falls nic moc, prostě čůrek vody padající ze skály dolů. Snad budou Gordon Falls lepší. Možná i jsou, my jsme je ale přes všechnu snahu neobjevili. Podle mapy jsme už málem vcházeli do Sydney, ale Gordon Falls jsme stále nepotkali. Vracíme se, prší již stále a vydatně. Jíme poslední kousky jablek, sušenek a dopíjíme zbylé decilitry vody. Vcházíme do městečka jménem Leira. Jsme akční, takže jsme naplánovali trasyu tak, abychom nezačínali ve stejné stanici vlaku jako budeme končit. Sušenky nezasycují, máme hlad. Je půl sedmé večer. Vše zavřené, co není zavřené, je předražené. Hurá, občerstvení. Dáváme si hromadně Fish and chips, vesnická porce. Flák ryby jak z velryby a hranolek, že by to vydalo na pět porcí XXL z McDonald's. Mužská část výpravy porci dojídá, jako zákusek zakusuje nesnědený zbytek dámské porce. V půl osmé chytáme vlak zpět do Sydney a sedíce rekapitulujeme celodenní výlet a sdělujeme si navzájem naše pocity a dojmy.


A můj názor? Výlet hezký, lanovka prudká, samotné Tři sestry nic moc, prostě výstupky ze skály. Celkově podařený výlet, putování přírodou, ale abych pravdu řekl, ujistil jsem se v názoru, že všechny parky jsou tu stejné. Prostě zelesněné údolí. Příště musíme najít nějakou jinou tematickou metu.. Třeba Olympic Park, proč ne... :-)

Poslední komentáře
04.03.2007 09:48:38: Hezké, pobavila jsem se. Oprav chyby: 3.,4.,6,předposlední a poslední odstavec. Jsou to jen překle...
04.03.2007 09:37:51: no snad nebudeš zase obviněn, že sti sem píšeš sám, jako u té soutěže :-D
04.03.2007 09:36:15: Pěkná reportáž :-) Hezky vtipně napsáno, takže i když je docela dlouhá, tak se pěkně čte. jen tak dá...