rampa.wgz.cz

a ted zase v Anglii

Občasník z Crewe

Ahoj z Crewe

Ahoj všichni,

tak se konečně hlásím z Crewe, šedesátitisícového městečka asi 50 kilometrů jižně od Manchesteru. Kroutím zde už svůj pátý kompletní den, tak jsem si řekl, že bych vám mohl trochu dát vědět, jak tu je a co se během těch pěti dní zajímavého stalo.

No, začněme letem do Manchesteru v pátek 1.8. Abych pravdu řekl, nic zajímavého se nestalo. Pokud pominu asi patnáctistupňový teplotní rozdíl mezi Prahou a Manchesterem. Opět se mimochodem ukázalo, že tolik proklamovaná hranice 23 + 12 kilo u zavazadel je jen trik, a když se ví, jak na to, tak jde projit i s mnohem více. Já jsem jejich trpělivost letos teda moc nezkoušel, měl jsem tedy jen 24 kilo spodem a asi 20 vrchem. Bratře, promiň, že jsem byl na tebe na letišti takový, ale fakt mě nenapadlo, že jsi neslyšel, že za mnou nemáš k tomu okénku lézt. Ostatním: bál jsem se, že mi ta nadváha neprojde (nevím proč, ale měl jsem zafixováno, že hranice na odbavená zavazadla je 20 kilo, ne 23), tak jsem mel plán, že tam přijdu jen s velkým kufrem a batohem a se zbylými dvěma zavazadly bratr počká někde bokem, a kdyby měla slečna nějaké připomínky a námitky, tak bych se ji snažil umluvit na fakt, že mám kromě toho velkého kufru s nadváhou už jen malinký cestovní batůžek. To by ale za mnou nesměl po minutě přiběhnout usmívající se bratr a vyjádřit se stylem: „Tady máš, Marku, ty další kufry“. Když jsem skrz zuby procedil, ať okamžitě zmizne, tak chvilku nechápal, pak se ale urazil a odešel. Kufry mi tam ale všechny nechal. Když se nato slečna za přepážkou zeptala: „Cestujete oba?“, tak jsem měl dojem, že jsem tentokrát psychologickou hru prohrál a budu platit. Naštěstí činila nadváha mého kufru jen 1 kilo, a tak mě nechali jít.

 

Ještě možná dodám, že mě na letišti vcelku překvapilo, že ač je Velká Británie v EU, tak lety do ní jsou odbavovány z non-schengenského terminálu, tudíž jsem s bratrem i všemi zavazadly dorazil do špatné budovy. A vzhledem k tomu, že jsem chtěl být na letišti dvě hodiny před odletem a na elektronické ceduli svítil čas odletu ne 14.50, jak stalo na mé letence, nýbrž 14.35 a bylo přibližně 13.10, asi si dokážete představit, jak se k přepážce přes celé letiště sprintovalo. Připadal jsem si jak ta rodinka v Sám doma.

 

To bych ale nebyl já, kdyby tím pro mě všechny problémy skončily. Jen co jsem se usadil v čekací hale, tak jsem si uvědomil, že ten modrý zámeček, který byl určen na zamčení kufru, stále leží na mé posteli doma. Doufejme, že ani v Praze, ani v Manchesteru nemají zájem na tom, prohledávat modré kufry. Nebudu vás napínat, nikoho můj kufr nezaujal. Aspoň ne natolik, aby se podíval na něj i zevnitř. Samotný let byl absolutně v pohodě, a dokonce i to mimčo přes uličku bylo vcelku tiché. K jídlu jsme dostali jenom nějaký snack, némlich nějaký šáteček plněný šunkou a sýrem, 50ml plastovou krabičku zeleninového salátu, čokoládovou tyčinku a osvěžující ubrousek.

 

Kousek po čtvrté odpoledne jsme přistáli v Manchesteru. Už když jsem vykoukl z okénka mi bylo jasný, že dnem 1.8. pro mě skončilo letošní léto. Tak co, příští rok je taky den J Přílet probíhal přímo ukázkově. Když pominu trapný moment, kdy jsem čekal asi 20 minut u pásu na zavazadla a říkal si, jednak proč mi furt nevyjíždí kufr (a v koutku mysli už spřádal plán na stížnost ČSA), a druhak co je to za kreténa, co si ještě nevyzvedl ten loďák, co tu už asi pětkrát projel dokola. Ano, správně, 1+1 =2 :-D

 

Další challenge byl najít Paula (pana domácího), který tu na mě měl někde před budovou čekat. Já vůbec netušil, jak vypadá, on jen věděl, že tu bude někde stát kluk v košili a džínech. Ale nebojte se, milé děti, našli jsme se.

 

No, v pátek se toho už moc nestihlo, vybalil jsem, najedl jsem se trochu, zkontaktoval Oldu, který tu je o 14 dní déle než já, abychom se v sobotu sešli, pak vlezl na chvíli na net, šel se asi na hodinu projít, za účelem zjištění, kdeže se to mám vůbec v pondělí hlásit a pak šupajdá do postele. V sobotu byl itinerář dne následující: založit si účet v bance, koupit si simku na mobil a nakoupit něco k jídlu. Olda působil už jako absolutně největší mazák, takže s jeho pomocí jsme se lehce dostali do centra a protáhl mě všemi potřebnými obchody.

První na řadě byla banka. První překvapivý moment, že hned za dveřmi mají informační pultík, kde se nashromáždilo asi deset lidí, takže absolutně nebyla žádná šance se protáhnout skrz ně, kdyby někdo chtěl jít k pokladnám. I my o kousek prodloužili tu frontu. Ale v poho, šlo to rychle, takže za asi pět minut jsem si mohl poprvé pořádně procvičit anglinu a zjistit, jestli mi tu opravdu rozumí. Jo v poho, máme se posadit vedle a že si pro nás někdo dojde. Oka, no problemo. 5 minut pryč, deset minut pryč, patnáct minut pryč, nikdo nikde. Konečně se objevuje jedna slečna a suverénně na nás začala mluvit polsky. Když dokončila asi tři věty a jedinou odpovědí jí byly dva vyděšeně zírající obličeje, pochopila, že se tady se zlou potázala a dneska to v mateřštině nepůjde. To víte, prý je tady tolik Poláků, že i v bance najímají polské zaměstnance, aby to měli nově příchozí severní bratři jednodušší. No, slečna byla tak zaskočená, že jí nerozumíme, že jediný, co ze sebe dostala anglicky, bylo, abychom ještě chvilku počkali. Nevím, jestli odběhla koupit slovník a rychle se naučit nějaká základní slovíčka z bankovního sektoru, nicméně je fakt, že se měla spíš soustředit na odborný postup. Po celou dobu mi přišla dost zmatená. Ale co, nakonec jsme si i popovídali, a prý se někdy máme ozvat a někam zajdeme J Nejvíc mě dostalo, že jeden formulář už neměli v angličtině, tak vzala polskou mutaci a vyplnila ji za mě. Trošku mi to tu přijde zvrácený, snad se něčeho podobného v Čechách nedočkáme, tyhlety ústupky imigrantům nechápu. Jednou jste v cizí zemi, tak se snažte. A ne že se jim budou tisknout formuláře v jejich řeči. V Austrálii byly taky některý formuláře v bankách v čínštině, ale myslím si, že Británie stále „vede“ se svými školícími programy úředníků, jak se mají chovat k muslimské menšině, aby se nevědomky třeba nedotkly pro ně citlivých témat. To je fakt hnus, velebnosti

 

Další štace byla pobočka kyslíku. Po pár klasických trapasech jsem se konečně dokázal vymáčknout, co že to vlastně chci a slečna to dokonce asi na potřetí pochopila. Musím říct, že reference nelhaly. Ceny mobilních služeb tu jsou opravdu neuvěřitelné. Sim karta zadara (v Německu jsem za ni musel platit 15 euro), tu jsem si nabil za 10 liber, dostal jsem na začátek 1 libru kreditu zdarma a HLAVNĚ: k předplacenkám si může člověk vybrat jeden z možných pěti bonusů: neomezené sms a volání do 02, neomezené volání kamkoliv po UK z jednoho postcodu, 50-200 volných minut do zahraničí, pak ještě něco nebo ten, co jsem si vzal já: 300 volných sms kamkoliv po UK. Hustý, co? Takže když to shrnu, tak jsem zaplatil 10 liber (300 korun) a dostal kredit 11 liber (cena minuty volání 25 pencí a sms 10 pencí) + 300 sms v ceně 30 liber. Jediný myslím omezení je, že ty volné sms platí jen měsíc.

 

No a nakonec mě čekala exkurze do supermarketu. Dost mi připomínala australské obchody, i ty chutě mají podobné. Já bohužel narazil, protože si už samozřejmě nepamatuju, co jsem kupovával v Sydney, takže jsem vycházel ze svých týdenních nákupů v Münstru. A moc jsem neuspěl, dost věcí tu neměli nebo je měli předražený, že jsem si nechal zajít chuť. Co se týče cen, tak ty mě docela nemile překvapily, obecně se dá říct, že to, co stojí v Münstru 1 euro, se tu koupí asi za 1,2 – 1,4 libry. U některých komodit je to i víc – moje záchrana (tortellini) stojí snad 2,5 libry malá piksla. Ale co mám dělat, prostě si to koupím, no. (Až mi přijdou peníze z Čech). Nakonec jsem si odnášel 4 plné igelitky. No jo, teď se taky dostat nějak domů, že? Nerad bych bloudil po Crewe týden s rozmačkaným pečivem, takže jsem se rozhodl jít po jediné mně známé cestě dom. Hodinu a deset minut jsem se vláčel s dvaceti kily potravin přes Crewe!!!! Můžete mi vysvětlit, proč si blbec kupuju 4 pinty mléka, dvoukilové balení jablek a litrový kečup ve SKLE, když ani neznám cestu domů??? Navíc jak se mi podařilo později na mapě zjistit, zvolená cesta nebyla úplně nejkratší. No, stručně řečeno, představte si čtverec ABCD, kde C je nákupní středisko, D je domov a vy jdete přes body A a B :-D

 

Neděle proběhla tak nějak nijak, docela nuda, jedna procházka, oběd, a pak asi 8 hodin na netu.

 

A je tu pondělí, dámy a pánové, jde se makat!!! Bentley volá. Na osmou jsem dorazil v obleku, navoněný a vyparáděný na recepci, a že jdu tady teda na to místo CEO. No dobře, tak ne, mám se tu hlásit jako praktikant, to je malý detail. A hned tu máme první problém, chce po mě jméno mého šéfa. No jak to mám jako vědět, prostě jdu na nákup kovů, tečka. Víc nevím. Tak se prý mám posadit, no. Asi za půl hodinky přibíhá slečna a odvádí si mě a dalších asi 7 lidí do areálu. Ha, další praktikanti. Vyřídili jsme pár smluv, a asi v půl jedenácté si pro mě přišel Austin, kterému budu dělat následujících 20 týdnů pobočníka. Ano pane, dáte si kafe, pane? No, a tím mi začala moje kariéra v Bentley. Budete docházeti každé pondělí až čtvrtek 8-17, v pátek to budete mít studente kratší, pouze od 8 do 12.

 

Zatím se stále učím, mám za sebou první meeting v úterý, nerozuměl jsem ani slovu, jen mě ještě víc vystresovali. Je zajímavé zjištění, že já a Olda máme v popisu práce úplně něco jiného. Zatímco on pomáhá svému šéfovi přímo s vyhledáváním dodavatelů a brouzdá po českých, maďarských a bůhví jakých stránkách a ptá se firem sídlících v bývalých areálech JZD, zdali jsou schopni vyrábět ozdobné lišty na Continental, tak já se hrabu v databázích a učím se se všemi možnými softwary, co se v nákupu používají. STAR, TEVON, KVS, no problem. Jako zatím nevím, kde mi hlava stojí, ten jejich blbý žargon a k tomu desítky zkratek, kdo si má pamatovat všechny ty KVV, KV AEKO, LSC, CSC, B-release, Note 1, Note 3, Note 6, Leadtime, WIP, uáááááá…

 

Zítra bych měl dostat svůj vlastní mail, takže mi můžete psát i na marek.palicka@bentley.co.uk. (mail jsem opravdu ve čtvrtek dostal – pozn. Autora).

 

Tak to by bylo úvodní hlášení, a jakmile se přihodí něco zajímavého, co byste měli vědět, písnu.

 

 

EDIT pátek 08/08/08:

A)     Dneska jsem se dozvěděl, že příští týden budu zasvěcen do financí, juchůůůůůů, už se těším.

B)     Koukali jste na zahájení olympiády? Taky vám to přišlo tak úžasný? Jednoznačně nejmonumentálnější zahájení v historii, fakt krása největší.

 

Poslední komentáře
17.08.2008 12:28:13: Ahoj, pěkně napsáno :-) a s tím zahájením máš pravdu, bylo to úžasný smileytak se tam měj hezky...
13.08.2008 08:54:44: Nazdaaaaar Marku, blahopreji k postu CEO u Bentley. Pekne ses vypracoval, jen co je pravda. Pamatuje...