rampa.wgz.cz

a ted zase v Anglii

Občasník z Crewe

Nedělní výlet do čokoládového světa

Když mi v pátek v půl jedenácté dopoledne přišel mail od praktikantů, že jsou ve dvou autech ještě 4 místa volná pro nedělní výlet do birminghamského sídla britského potravinářského stříbra, firmy Cadbury, neváhal jsem ani vteřinu a klikal jak divý na tlačítko accept.

V neděli ve tři čtvrtě na devět sem za mírného ranního deště stepoval před branami Bentley, kde byl v devět sraz. Po pár minutách dorazila Němka Daniela a o několik okamžiků později jsem zahlédl i blížícího se Oldu, který se přihlásil též. V plus minus devět dorazilo první auto, stříbrný Passat Variant s německou SPZ a tím pádem i volantem pro tento půlrok na špatné straně. V 9.05 se na parkovišti objevil konečně i druhý vůz, černá Audina A4 (abyste byli plně informováni a o žádné detaily nepřišly, tak i toto auto bylo zasedacím pořádkem zrcadlově obráceně britským zvyklostem). Dvě auta, deset lidí, můžeme vyrazit, nic nám nechybí! Letmým pohledem jsem zkontroloval všechny spoluvýletníky a zjistil, že v obou autech na předních sedadlech sedí totálně neznámé osoby…holt němečtí praktikanti se tu snad rozmnožují pučením. Jedna Španělka odjela, jeden Francouz je taky doma, zato jsme místo nich dostali za poslední dva týdny asi tucet Němců (k dosavadním asi sto padesáti).

Přibližně stokilometrová cesta do Birminghamu utekla jako voda (i díky faktu, že obě vozidla byla vybavena navigací, takže k nějakým blouděním nedocházelo). Snad jen dva poznatky a poznámky:

1)      Může mi někdo vysvětlit, jaký smysl mají dvě rovnoběžné dálnice do Londýna, z toho jedna placená a druhá zadarmo? Co jsem pozoroval, tak devět z deseti aut jelo samozřejmě po neplacené. Školy nemám, ale nedávalo by smysl spíše zpoplatnění obou dálnic za poloviční poplatek? Myslím, že třeba libru za bezproblémovou cestu do Londýna by dal každý.

2)      Když mají obě auta navigaci namířenou až do skladu, proč musíme jet těsně za sebou a jakmile jedno auto zmizí ze zpětného zrcátka auta druhého, tak se zastavuje a čeká?

A už jsme tam! Stavíme na parkovišti u budovy s nápisem Cadbury’s World a hrneme se dovnitř. Základní vstupné 12 liber, studentské za 10. Uvidíme, zda ISIC zabere. Juhůůů, 2 libry do kapsy! Řadíme se všichni do fronty s označením „začátek prohlídky 10.40“ a jsme jeden po druhém vpouštěni za mohutné dveře, každý zaměstnancem Stevenem obdarován mikrotenovým pytlíkem s dvěma malými baleními čokolády na cestu.

Prvních pár místností nás seznamuje s objevením čokolády Evropany při dobrodružných cestách našich předků do Nové Země. Přesunujeme se pomalu od domorodých kmenů přes Cortéze či koho až do místnosti naaranžované jako malé náměstí někdy z 19. Století. Zde nás videoprojekce seznamuje s panem Cadburym, birminghamským prodejcem kávy, který našel zalíbení i v prodeji a dovozu čokolády.

Po skončení krátké projekce nás dva týpkové v uniformě pouštějí do další místnosti, která vypadá jako malé kino, pouze místo sedaček tu jsou takové lavice připomínající zakrytované lavičky z tělocvičny. To ale ještě netušíme, co nás čeká. Začíná další projekce, tentokrát si hlavní slovo berou Cadburyho synové a seznamují nás s historií firmy Cadbury, jak se rozšiřovala a vzkvétala, až jí byl Birmingham malý a rozhodli se za hranicemi města vybudovat novou továrnu včetně bytů a ostatních společenských budov, vše souhrnně nazváno Bourneville. Prostě vystavěli nové městečko. Myslím, že na druhou polovinu 19. Století slušný počin.

Druhá část projekce nás obeznámila s vlastním výrobním postupem. A zde začala šou, při které pár lidí i vyjeklo. Když se totiž na plátně objevilo, že se zrnka musí přesít, tak se naše lavice začaly třást ze strany na stranu. Když se muselo pražit, tak se v místnosti díky několika výkonným horským sluníčkům udělalas asi 30 stupňů. A tak dále. Docela dobrý nápad.

O místnost dále jsme si na několika televizích mohli prohlédnout proces výroby asi deseti různých druhů tyčinek a jiných výrobků firmy Cadbury. A již se dostáváme do samotné tovární haly, kde nás Steven (netuším, jak se tam objevil, vchod byl snad o 2 kilometry jinde!!!) obdaroval další tyčinkou. Zde si na vlastní oči můžeme prohlédnout práci s čokoládou stejně jako si s její tekutou verzí namalovat cokoliv na velký plech. Co bychom to byli s Oldou za vlastence, kdybychom jim tam nevykouzlili obrovský znak Škodovky, že? J

A přichází jeden z vrcholů celé prohlídky, jízda malými autíčky jako na pouti po kolejích. Usedáme s Oldou do první řady a s úsměvem sedmiletých dětí se rozjíždíme do útrob haly. Dostáváme se do pohádkového světa, kde nám zpívají čokoládoví zajíčci. Prostě kouzelný. Po projížďce procházíme ještě pár místnostmi, ale zde je očividně cílová skupina under 8.

Závěrečný díl prohlídky hlavní haly je největší Cadbury shop na světě, kde je možno zakoupit všechny možné i nemožné výrobky z produkce firmy. Nejvíc nás asi zaujala pětikilová tabulka mléčné čokolády…to bych jedl asi dlouho…

Opouštíme hlavní prostory, ještě je prý druhá část prohlídky na dvoře pod názvem Essence. Zde se dozvídáme o historii nejúspěšnějšího produktu Cadbury, čokolády z čerstvého mléka Cadbury’s Dairy Milk. Mimochodem, abych nezapomněl, víte, že se pro výrobu čokolády v Bourneville musí do továrny dovézt každý den 500 000 litrů mléka?

Ale zpět k Essence, zde nás totiž čekal zlatý hřeb celého dne, kalíšek čerstvě načepované čokolády Dairy Milk, do které jsme si mohli nechat dát od Hariba až do křupky. Já zvolil marchmallow a jenom jsem slintal. Lepší čokoládu jsem v životě nejedl.

No a tím přátelé končí exkurze do světa Cadbury, příští víkend se jede do LONDÝNAAAAAAAA!!!

Poslední komentáře
06.05.2016 15:22:57: Uniq parfémy http://www.cesky-parfem.cz/ Sleva 30% - Uniq parfémy - parfémy a sleva Uniq parfémy, re...
13.10.2008 17:44:42: Ahoj, teda tu čokoládovnu ti závidím :-) to musela být paráda a lahůdka :-)