rampa.wgz.cz

a ted zase v Anglii

Občasník z Crewe

Sobota 20. září

Tak sobota 20. září byl nejnadupanější a zároveň bych dokázal tvrdit, že nejlepší den, jaký jsem tu zatím zažil.

A přitom byl celý den v zásadě dosti spontánní. V pátek ráno mi přišel mail od jednoho praktikanta (Artura), jestli se někdo nechce přidat a jet v sobotu do blízkého outletu Cheshire Oaks. Nemám nic v plánu, s Oldou je výlet až v neděli, tak proč ne, říkám si. Tak hned odepisuju, jako že jestli to možný je, tak se přidávám. Zároveň vyjadřuju trochu obavy o naši bezpečnost, protože Artur je poněkud zběsilý řidič. No, víc než poněkud. Dostává se mi odpověď, že se mezitím přihlásil ještě Andres (Švýcar, moc fajn kluk), takže to bude pánská jízda ve třech. Juchuuu.

 

V sobotu v deset ráno jsem připravený, nachystaný, ale Artur s autem nikde. Chci mu volat, ale zjišťuju, že na něj nemám číslo, ve skutečnosti mám číslo jen na jednoho jediného praktikanta. Tak mu píšu, jestli nemá náhodou mobil na Artura, případně Andrese. Dostává se mi bohužel negativní odpověď, a tak nezbývá nic jiného než doufat a radši jsem vyrazil cekat na hlavní, co kdyby to nemohl najít. Dorazím na křižovatku a o pár minut později vedle mě zastavuje černá Astra se smějícími se kluky za předním sklem. Trochu jsem na pochybách, kde vzali Astru, protože co já vím, tak Artur disponoval Golfem. Po usednutí jsem se na tento drobný detail optal, a dostalo se mi odpovědi, že Artur včera ve dvě v noci ten Golf vyboural a celou noc strávil s Europcarem, aby dostal nové auto. Domů se dostal asi až v půl sedmé ráno. Prý prostě jel podle navigace, která ukazovala mírnou doprava a nakonec se z té mírné doprava vyklubala devadesátistupňová zatáčka.

 

Jeho noční incident měl ale jednu podstatnou výhodu – v novém autě se cítil nesvůj, a proto celou cestu řídil mírně. Okolo jedenácté dopoledne jsme dorazili k outletu. No, o tom místě jsem slyšel už různé zvěsti, ale skutečnost předčila všechna má očekávání. Bylo to totiž to největší obchodní centrum, jaké jsem kdy ve svém životě viděl!!! Dali jsme si sraz v půl třetí na oběd s tím, že pak pojedeme dál. Za ty tři a půl hodiny jsem si stačil jen koupit dvoje džíny a obejít asi 70 procent obchodní plochy!!! Tak jsme posunuli sraz na čtvrtou a z pěkné procházky po obchodech se stal závod s cílem koupit vše, co chci a potřebuju. Nakonec jsem uspěl i neuspěl. Neuspěl jsem s košilemi a kravatami do práce (nestihl jsem časově), zato jsem si z Cheshire Oaks odvážel již zmíněné dvoje džíny, tričko, badmintonovou raketu a hlavně jsem si splnil svůj malý sen a koupil si šálu od Burberry!!! Aaaaaaaaaaaaaaaaaaach. Protože ale hlavní cíl celého výletu byly Arturovy boty, které se mu v celém Oaks nepodařilo sehnat, tak jsme přejeli přes ulici ještě do dalšího obchoďáku, kde byl i Deichmann a další. Já uspěl v Nextu, ze kterého jsem si s úsměvem na tváři odnášel kravatu, trenky a košili. Celkem padlo 151 liber, ale aspoň jsem trochu obnovil šatník. Příští návštěva bude hlavně o botách, košilích a možná i obleku…

 

Nasedli jsme do auta a začali řešit, co teď. Bylo přibližně 5 hodin odpoledne a do Crewe se nám ještě nechtělo. Tak jsme jednohlasně zvolili výlet k pobřeží kousek od Liverpoolu. Pobřeží úžasné, krásný vzduch, bohužel jsme se trefili do odlivu, takže kam jsme dohlédli, všude jen bláto. Začalo nám pomalu i kručet v žaludku, takže jsme museli chtě nechtě řešit i shánění živin. A protože Liverpool byl nedaleko (asi jen 25 km), tak jsme zamířili tam.

 

Z večeře v Liverpoolu se vyklubala nakonec překrásná procházka celým centrem města, které jsem bohužel kvůli nepřítomnosti fotoaparátu nemohl zdokumentovat. Co se týče večeře, tak jsme nakonec zvolili možnost jet k Andresovi domů a ukuchtit si něco sami. Vzhledem k faktu, že ani jeden z nás není profesionální kuchař, jsme zvolili možnost těstovin s tomatovou omáčkou a kousky orestovaného kuřecího masa. Mňamka.

 

Domů mě Artur hodil přibližně v půl jedenácté, a když už jsem si myslel, že můj krásný den se chýlí ke konci, tak jsem dostal sms od Oldy, že se právě vrátil s přítelkyní z třídenního výletu do Skotska a ještě asi vyrazí do Nantwiche pařit. Tak co, si říkám, se přidám, ne? Když už, tak už. Takže od půl dvanácté do půl druhé jsme kecali a občas se i houpli v rytmu v pěkném klubu Nakatscha v centru Nantwiche. Tím ale vše neskončilo, poté jsme ještě jeli koupit k Turkům výtečné kebaby a kvůli tomu, že tam neměli žádné stolíky a židle, tak jsme zajeli k Oldovi domů a ještě asi do tři čtvrtě na tři si povídali. Okolo třetí jsem se definitivně dostal domů a s blaženým úsměvem na tváři zalehl ke spánku. Zítra se jede na další výlet s Oldou, ještě ale nevíme kam.  

Žádné komentáře