rampa.wgz.cz

a ted zase v Anglii

Občasník z Münsteru

Deník z Německa do středy 12.3.

Ahoj všichni! Venku je tak hnusně, že by ani psa nevyhnal, takže jsem posbíral trochu chuti (trvalo to asi 3 hodiny, ale podařilo se) a sedl k počítači (ehm, sedím u něj celý den, ale chtěl jsem, aby to znělo líp), abych vám napsal, jak probíhalo mých prvních pár dní v Münsteru.

Všechno začalo jednoho čtvrtečního večera, kdy jsem vyrazil já, Marek Palička, a dva mí spolužáci ze školy Luděk Tomíček a Lucka Kořínková, směr západ Německa. Už samotný začátek se ukázal být trochu obtížnější, protože se ukázalo, že jsme našeho Šemíka (interní Luďkova přezdívka pro jeho Favorit) trochu přecenili, co se týče velikosti zavazadlového prostoru. Já osobně jsem měl myslím 8 kusů zavazadel (velkou tašku, malou tašku, tašku na notebook, batoh, tašku přes rameno, foťák a plátěnou tašku do ruky, která v sobě skýtala několik předmětů, které se už nikam jinam nepodařilo zabalit). No, když jsem viděl na místo srazu přijíždějící kolegy, věděl jsem, že je zle. Oni dva seděli vesele vepředu, bohužel za nimi zpod okénka vyčuhovaly jejich kufry, tašky a batohy. Abych pravdu řekl, opravdu jsem nevěřil, že by se do ze ¾ plného Favoritu mohla vejít ještě jedna osoba nemalého vzrůstu a k tomu víc než půltucet tašek. Naštěstí se opět ukázalo, že Škoda nemá svůj slogan „Simply clever“ nadarmo, a svévolně zvětšila svoji karoserii. Jinak si totiž opravdu nedokážu vysvětlit, jak jsme z Černého Mostu mohli odjet, aniž bychom tam zanechali nějaké kufry. Ano, měl jsem sice kolena u hlavy a mezi nohama 4 tašky…Ano, Lucka také měla větší část svého těla venku z auta a Luděk si připadal jak pilot formule 1, nicméně jsme opravdu odjeli. Třikrát hurá, teď nás už nic nezastaví, nejtěžší část cesty máme za sebou J

Skvělá nálada vydržela bohužel jen asi 20 minut. Nějaký magor z Německa si totiž přelaďoval cédéčka v autě (aspoň tak se omlouval později na benzínce, kde jsme ho potkali) a málem to do nás zezadu napral. Tak tak stačil ještě trhnout volantem doleva a se skřípěním kol se rozkymácel ze strany na stranu, kde jedním bokem málem drhnul nás a druhým dělící svodidla. Nakonec se mu podařilo auto srovnat a aniž by snížil aspoň svoji rychlost, odfrčel pryč.

Co se týče zbytku cesty, bylo už všechno v pořádku a až na malý omyl, kdy jsme přejeli poslední pumpu na české straně (proč ji nemůžou označit??? Já být obchodníkem, tak to tam hlásím snad i leteckou show, že za mnou už nic levnějšího není) se nic nestalo. Snad jen jednou nám ukazovala papírová navigace trochu matoucí směr, ale díkybohu jsme trefili správnou odbočku a vracet jsme se tedy nemuseli. Tímto chci i vyzdvihnout Luďka, který celou cestu přes noc odřídil.

Po přibližně 9 hodinách cesty (počítáno od Prahy, kde jsem nasednul já, jak dlouho jeli oni z Jičína, potažmo z Kněžmostu, netuším) jsme dorazili do Münsteru. Vzhledem k faktu, že na rozdíl ode mě kamarádi mapu města doma nezapomněli, se nám podařilo náš „hotel“ najít bez problémů. První úkol – vyzvednout si klíče od našich pokojů. První problém – hausmeister není k nalezení. Jeho kancelář ne, tu jsme našli hned, bohužel on v ní nebyl. Po chvilce pátrání a čekání jsme našli alespoň zvonek, na který jsme v domnění, že ho třeba probudíme, zazvonili. Ano, přátelé, po pár destíkách vteřin se pan domovník opravdu u nás objevil a zavedl nás do jiného officu, kde nás jeho kolegyně (do teďka se mi nepodařilo vypátrat, co má ta ženská vlastně za funkci) po předložení ubytovacích smluv rozhodila do pokojů Palička do přízemí vedle vchodu, Kořínková za požární dveře o patro výš a Tomíček, nechť se usídlí mezi nimi v mezipatře.

Pokoje samotné jsou si podobné jako vejce vejci. V každém můžete najít postel (já a Lucka dřevšnou, Luděk vyfasoval kovový rám), malý stolík (ideální na podložení nohou(osobně mnohokrát vyzkoušeno), jednu židli (relativně pohodlná, nemůžu si stěžovat), dva psací stoly, z toho jeden se zamykacím šufletem, šatní skříň, pár kovových polic, kuchyňskou linku o šíři jeden metr a také unikátní koupelnový set, který v sobě zahrnuje obložení a podlahu z jednoho kusu plastu, zrcadlo, světlo s rafinovaně integrovanou zásuvkou (tímto se omlouvám výrobci, že jsem ho několikrát proklel a poslat do pekla samého, že kretén nikam nedal zásuvku na holicí strojek), záchod kombi, umyvadlo  a sprchovou hadici. Sprcha se bohužel z prostorových důvodů nemůže dovolit být oddělena pevnou stěnou, a tak se dá mezi sprchovým koutem a zbytkem koupelny vytvořit pouze zástěna z igelitu. Samotná velikost sprchového koutu ve mně evokuje sprchu z apartmánu v Itálii, kde jsem si musel otevřít dveře, abych si namydlil kolena. Taktéž vlastnost koupelny „mokrá za vteřinu =) suchá za den“ je poněkud nešťastná, ale dá se s ním žít.

Tak to bychom měli základní seznámení s prostředím, ve kterém budu „doma“ následujících 5 měsíců. Nyní již jen ve zkratce, co jsme všechno stihli zařídit od pátku dopoledne do současnosti, což je středa večer:

·         Poznali jsme místní MHD – sestává prakticky pouze z autobusů (vlaky existují také, ale k těm jsme se zatím přiblížit neodhodlali). Nastupuje se pouze předními dveřmi, kde se řidiči ukazuje tramvajenka. Zastávky samotné se s takovými stopy v Sydney vůůůůbec nedají srovnat. Je to jako den a noc. Na rozdíl do těch australských. Které sestávaly pouze z jednoduchého stojanu a často neměly ani jízdní řád, zde jsou všechny zastávky autobusu přehledně označeny stojany s velkým „H“, pod kterým je na elektronickém displeji oznamováno, za kolik minut ta která linka pojede. Super nápad, v Praze bych to opravdu ocenil, ne každý má chuť prolézat všechny jízdní řády hledaje, za kolik minut mu pojede tramvaj, aby se přemístil o tři zastávky dále. Bohužel se ale obávám, že by tyto elektronické tabule v provozuschopném stavu moc dlouho nevydržely. Inu, Češi. Jediné, co mě trochu štve, je, že běžné intervaly místních linek jsou okolo 20 minut, což může být v místech, kde jezdí pouze jedna linka, poněkud nepříjemné. Ale snad si na to zvykneme.

·         Byli jsme několikrát nakupovat – v okolí naší ubytovny (pěšky 15 minut) jsme objevili zatím pouze jeden Plus, který základní potraviny má, ale moc na výběr toho není. V centru je Lidl, který má větší výběr a i mi přijdou ty potraviny kvalitnější a levnější (Prosím nesrovnávat s českým Lidlem, tam moje přísaha, že do něj nikdy nevstoupím, stále trvá). Zde bych řekl, že to je jeden z těch lepších supermarketů. Také jsme při jedné z mnoha toulek objevili Rewe, to se mi osobně líbilo nejvíce, bohužel je trošku z ruky a hlavně Luďkovi a Lucce se tak daleko moc chodit nechce. Co se týče cen potravin, tak bohužel se žádným srovnáním s Českem nepřispěchám, to bych nejdřív musel vědět, kolik stojí ty věci u nás doma J

·         Založili jsme si také účet v bance. Přijde-li vám to jako absolutně přirozená a jednoduchá akce, vězte, že tomu tak není. Museli jsme se nejdřív objednat na schůzku, protože v pondělí, kdy jsme tam byli poprvé, neměli na nás čas. Také jsme zjistili, že si nemůžeme založit konto v jakékoliv pobočce, ale poslali nás do té, která je našemu bydlišti nejblíže. Mimochodem, při zakládání účtů v pondělí odpoledne se nám stala náhoda jak prase. Z ničeho nic k nám přiběhl Christian (známe jej z našeho týdenního pobytu zde v Münsteru v listopadu loňského roku). Chtěli jsme ho už den předtím zkontaktovat, ale nepodařilo se nám mu poslat sms, tak jsme to nechali být. No a on se nevím odkud vyhrabal a stojí před námi. V pobočce banky na kraji Münsteru. Fakt nechápu, jak velká náhoda přispěla k tomu, že jsme se ocitli ve stejnou dobu na stejném místě. Fakt haluz. Nicméně, postupem času docházíme k závěru, že to asi byla nějaké forma hromadné halucinace, protože se od té doby neozval, přestože slíbil, že zavolá a něco podnikneme. Tak nevím.

·         O víkendu nám byly pod dveře strčeny papírky od domovníka, že se budou naše pokoje malovat. Nevím, proč to nemohli udělat před naším příjezdem, ale budiž, neřeším. Luděk měl přijít na řadu v pondělí, Lucka ve středu a já ve čtvrtek. Pan malíř bohužel ještě před prvním pokojem onemocněl, takže se malování odsouvá. Luděk i Lucka mají být vymalováni ve čtvrtek, já jsem zatím nově osloven nebyl, tak čekám. Lucku chtěl malíř asi překvapit, protože k ní přišel s válečkem už dneska, ale když zjistil, že se mu popletly dny, vzkázal, že chce mít vyklizený pokoj v půl osmé ráno. Což Lucku moc nepotěšilo, protože to znamená vstávat tak v půl sedmé. Uvidíme, jestli to znovu neodvolají.

·         Možná se nám také podařilo sehnat krátkodobou brigádu v call centru jedné firmy na průzkumy trhu. Byli jsme Erasmáckým oddělením na škole osloveni, že tato firma hledá nějaké česky a holandsky mluvící lidi pro telefonický průzkum trhu. Řekli jsme si, proč ne, a včera jsme byli na informační schůzce. Mám jednu dobrou a jednu špatnou zprávu. Ta dobrá je, že za to jsou docela dobré peníze a jde vyloženě jen o to, volat do domácností a vyplnit s náhodným člověkem nějaký dotazník. Takže kdyby vám volal nějaký otrava z Německa a chtěl vědět, jaké boty si nejradši kupujete, tak mi prosím nezavěšujte J Ta špatná je, že se bude volat po celé Evropě, jsou potřeba Turci, Nizozemci, anglicky mluvící, portugalsky, řecky, italsky, dánsky a já nevím, jaké řeči ještě, bohužel klient, co požadoval volat do Česka, je nějaký nerozhodný, takže se neví, jestli se ten projekt vůbec rozeběhne. Takže klasika, zase jsme nejspíš ostrouhali. Mimochodem, dneska jsme byli i v místním dealerství Škodovky, kde máme kontakt na jednoho pána, přes kterého by se třeba možná dala sehnat nějaká práce, ale prý se někde dovolenkuje, takže se máme znovu dostavit v pondělí.

·         Na školu jsme se již zapsali, teď čekáme na první z řady dopisů od školy, kde po nás budou chtít, abychom zaplatili Semesterbeitrag, což je souhrnný poplatek za kupon na mhd na celý semestr + nějaké sociální pojištění a tak nějak. Snad to dojde co nejdříve. Také se snažíme vyřešit internet, ale abychom o něj mohli požádat, tak prý potřebujeme identifikační číslo ze školy, které právě dostaneme až asi ve druhé várce školní korespondence. Takže to výhledově vidím na konec března, začátek dubna. Také stále přemýšlíme, jestli nepůjde udělat, že bychom si koupili pouze jednu linku a pak to rozvedli do všech tří pokojů přes wi-fi router, nebo jestli si máme každý platit internet zvlášť. Problém druhého řešení je, že to je docela drahé, chtějí 40 éček za aktivaci, 40 za modem, který nám sice zůstane, ale je mi na pytel a pak ještě 20 za zrušení linky, což nás čeká před odjezdem. Problém první varianty je, že se na něj můžou chlapíci od netu tvářit dost negativně. Tak uvidíme, co se podaří, času na to máme ještě dost.

·         Hrozně se mi líbí místní architektura. Většina z baráků má cihlovou fasádu a v některých čtvrtích mám dojem, že jsem byl teleportován do Anglie. Fotky dodám co nejrychleji, fakt to stojí za to.

No, tak to je zatím asi tak ve stručnosti vše, co jsme zažili, prožili a zařídili. S dalšími ohlasy přijdu co nejdříve. Tak zatím. Marek

Žádné komentáře