rampa.wgz.cz

a ted zase v Anglii

Občasník z Münsteru

První praní - pondelí

Ano, je to tak! Už nešlo obracet spodky dopředu dozadu i rubem a lícem, skvrny od hořčice se na bílém tričku také nevyjímaly nejlépe a můj ručník byl tak špinavý, že radši než abych se do něj utřel, tak jsem běhal po pokoji, dokud jsem sám neuschnul. Jednou k tomu muselo dojít, dřív nebo později. Jo, snažil jsem se tomuto aktu předejít, seč se dalo. Nicméně jednou ten den přijít musel a i přes dvě nebo tři posunutí nám nezbylo nic jiného, než jít dneska vyprat.

Jak jsme už dříve při našich obchůzkách po baráku zjistili, v našem Studentenheimu se ve sklepě nachází místnost na praní. Já nevím, já tam předtím nebyl, ale Luděk to říkal. A prý že tam jsou i sušičky a místnost vedle slouží na sušení prádla, a že i ta je hojně využívaná, neboť prý byla zaplněná všemožných sušícím se prádlem. Tak uvidíme.

Sebrali jsme si každý své nejšpinavější prádlo s plánem, že jej rozdělíme na tmavé a světlé a budeme prát dvě pračky. Hmm, kde se ten stroj otevírá? Jo, už to mám. Takže bílé a světlé sem a tmavé do druhé pračky. Lucko, kam patří tohle modrý tričko? A tyhle zelený trenky, ty mám dát do světlýho nebo tmavýho? Tak promiň, já nevím, já moc často neperu. Ještě jedna maličká otázka – co tohle tričko? No jo vím, dobře, nejsem malý dítě, snad poznám, co má kam jít.

Hotovo, prádlo rozděleno. Chceme nalít prací gel. Á sakra! Dvě nádobky. Kam s tím? Luckóóóó? Hmm, taky nevíš. Tak to dáme do té pravé, vypadá to, že ta už někdy v sobě nějaký prášek měla. Nalito. Luďkůůů, tak tady píšou, že ta pravá s číslem jedna je předpírání. No dobře, nevadí, tak dáme ještě jednu dávku i do levé. U druhé pračky jsme už profíci. Tak jo, co dál. Jo, peníze. Říkali jste, že to je na jednu padesáticentovku, jo? Lucko, ty máš jednu? Tak to je dobrý, já taky. Kam s ní? Hotovo, teď jen nastavit správný program a můžeme jet. Houstone, máme problém! Na tom mincovníku se odčítá nějaký čas. Prý nám zbývá 22,50 minut, a na pračce ukazuje, že potřebuje na vyprání 44 minut. To tam jako budeme muset dohodit ještě další minci??? To je blbost, přece to praní má být na jednu minci!!! Navíc žádné další padesáticentovky nemáme. Tak snad to bude v pohodě. První pračka se rozebíhá. „Marku“, ozývá se Luděk, „tahle druhá pračka se nechce rozeběhnout. Ať mačkám, co mačkám, prostě nenaběhne.“ Hmm, tak super. Čas na mincovníku letí a my nespustíme druhou pračku. Jo, to není špatný nápad, tak prostě vypneme to odčítání a minci použijeme v jiné pračce. Hmm, tak nic, minci už zpátky nedostaneme. Prášek mezitím taky odjel do hlubin pracího stroje. Zázrak!! Stal se zázrak! Holčina, co mezitím přišla do místnosti pro své prádlo, nám pračku rozjela. Musel se vypnout program, pak něco zmáčknout, pak znovu nastavit praní a už to jelo. Máme chvilku klid…. Luďku, to tys dal tmavě modrý a zelený věci do světlý pračky??? „Lucka říkala, že to tam mám dát!!!“ „Nééé, já říkala, že tam můžeš dát ty světle modrý trencle, ne tohle!!!“ No tak to je dobrý, ještě budu mít šedivý ponožky a trička. No nic, teď už s tím nic neuděláme, takže sraz za 20 minut.

A do prdele!!! Jak jsme se obávali, po 23 minutách nám pračka jednoduše zahlásila, že máme dvě možnosti. Buď vhodit další minci, nebo si vyjmout prádlo. Vzhledem k tomu, že pračka plná vody a na prádle očividně kousky zeleného pracího gelu, nepřipadá ukončení pracího procesu v úvahu, tak vhazujeme naši poslední minci, co jsme ještě našli u sebe v peněženkách. Praní se zase rozbíhá. Ufff. V tom se ale ozývá tmavé prádlo, že chtějí taky peníze. No a jsme vyřízení. Další mince nejsou.

Chvilku na sebe smutně koukáme, pak si začneme nadávat, čí je to chyba. Pak přichází na řadu první konstruktivní řešení. Najdeme nějakého člověka a poprosíme ho o rozměnění. No jo, ale tady vůbec nikdo není!!! V celém baráku ani hlásek, jen tři sípání zoufalých amatérů, co ani neumí prát v pračce. Dávám si Mentos a dostávám v zápětí záplavu nápadů, jeden lepší než druhý. Krátkou selekcí jsem vybral ten, který mi radil vyběhnout na dvůr najít někoho tam. Hurá, naproti u vchodu C jsou nějací tři lidé. Jo tak vy nemáte??? To chcete říct, že u sebe máte jen 11 centů??? Chápete, že já tady mám emergency situation ??? Že mi každou minutou prací gel rozežírá další a další vlákna mého oblíbeného trička??? A vy mi tu tvrdíte, že máte ubohých 11 centů??? Prochází okolo další človíček. Taky nemáš, super. Ha, cyklista!!! A co ty? „No, u sebe ne, ale snad mám něco na pokoji.“ Díky bože, za tohle se ti odvděčím. Nechval dne před večerem. Na pokoji taky nic. To fakt v tomhle baráku nikdo nemá půl eura na pračku??? Odchycený kluk dává poslední radu – dojít na benzínku, která je asi 15 minut chůze odsud. Díky, to mě nenapadlo. Teda napadlo, ale přišlo mi to jako dost krajní řešení. Ale když ty méně krajní nevyšly, tak se přistupuje k těm ostatním. Oblékám mikinu a letím ze dveří. 13 minut!!! V rekordním čase, kdy bych možná jel i na svěťák, jsem se vrátil zpět na kolej, drže v dlani vítězně dvě půleurovky!!! Vpadám do prací místnosti, Lucka i Luděk stále na stejném místě, se stejným výrazem na tváři. Smutek stranou, jde se prát!!! A máme dokonce ještě jednu náhradní minci, kdyby se zase něco pokazilo. A tak se asi po 20 minutách rozbíhá i druhá pračka. To ses, tmavé prádlo, načekalo, co? Ale neboj, budeš čistý.

A jéje. Já už se z toho poseru!!! Další error. Pračka s bílým prádlem, kterou se nám tak nedařilo v počátku rozběhnout, doběhla na svou druhou minci 4 minuty před koncem pracího programu. Co teď? Vhodit další minci nebo to už necháme být? Asi jo, takhle na konci se stejně jen už ždímá. Tak to bude holt déle viset na šňůře. Vypínáme pračku, vylévá se zadem poslední voda a my otevíráme dvířka, plní napětí, jak prádlo bude vypadat. Bude čisté? Bude bílé? Nebude úplně promočené? Bílé je (teda aspoň to, co mělo tu barvu i před praním). Čisté je a není. Trička jo, ponožky vypadají úplně stejně jako před praním. Ozývá se Lucka: „Co jste taky čekali na třicítku???“ No já nevím, vy jste říkali, že budeme prát na 30!!! Oka, tak příště. A promočený? Promočený nebyly. Byly úplně durch. Takhle mokrý oblečení neměli snad ani v New Orleans.

Vybírám si své prádlo a odcházím do pokoje jen rozvěsit. Zavěšuju prádelní šňůru mezi dva rohy pokoje a přes ni ohýbám trička a spol. Během pár minut to na podlaze vypadá jak v plážových hotelích po řádění Tsunami. Takhle to nepůjde, to bych taky mohl vytopit sklep pod sebou. Vracím se do prádelny poradit se se zbytkem týmu, jak naložíme se vzniklou situací. Luděk právě ždímá svůj vypraný ručník a hektolitry vody mizí do kanálku. Prý se rozhodli utratit poslední půleuro v sušičce. Jsem pro, házíme do ní nejmokřejší věci, já se ještě pro ponožky vracím na pokoj. Mezitím dobíhá i druhé praní, tentokrát je mi vlhkost vyjmutého oblečení relativně povědomá. Tak jo, nastavujeme program: suché do skříně a zapínáme start. Stroj se trochu zaklepe, Luděk zalaškuje na téma „Ženy a běžící pračka či sušička“ a buben uvnitř se roztáčí. Sraz za ….někdy, prostě až to dojede.

Po přibližně hodině mi kdosi klepe na dveře. Otevírám. Tam Luděk s mým prádlem. Tak co, doběhlo to? No, sice program dojel, ale prádlo se ani trochu neusušilo!!! U některých kousků mám dojem, že jsou ještě víc mokré. Takže nezbývá nic jiného než do procesu sušení zapojit i pana Radiátora.

První praní máme za sebou. Teď už jen takové dozvuky, jako třeba každých 20 minut utřít hadrem louži pod sušícím se prádlem, ale to už jsou jen detaily. Zvládli jsme to. No, musím uznat, že bezproblémové to nebylo, ale mohlo to být horší. Vždycky to může být horší! Nicméně doufám, že příště se nám bude dařit o trochu lépe. Uvidíme.

Poslední komentáře
19.04.2008 10:21:23: No tak si vypral, a uz se mesic nic neudalo nebo co? Koukej neco napsat, nebo ti sem prestanu chodit...
26.03.2008 15:02:52: No konečně !!!! :-) A mám hezký večerní program, než tu tvoji beletrii celou přelouskám. Příště nám ...